Vrtání zubu pro dítě není žádná katastrofa - ale může být, pokud ho k tomu nebudete připravovat. Mnoho rodičů se obává, že dítě bude plakat, odporovat nebo se vyhýbat dalším návštěvám. Pravda je ale jednoduchá: děti nebojí vrtání, ale to, co nechápou. Když ví, co se stane, cítí se bezpečněji. A to je celý trik.

Co vlastně zubař dělá při vrtání?

Představte si, že byste měli odstranit z kamenů špínu z podlahy. Použijete kartáč, vodu a trochu síly. Zubař dělá přesně to samé - jen místo podlahy pracuje s dětským zubem. Zubní kámen je ztuhlý nános bakterií a potravin, který se na zubech hromadí, když se nečistí dostatečně. Když zůstane dlouho, může způsobit díru (kámen) nebo zánět dásní. Vrtání není trest. Je to čištění, které způsobí, že zub přestane bolet.

Moderní vrtací strojky nejsou ty staré, které dělaly hlasitý „ššš“ a děti se z nich bály. Dnes jsou tiché, rychlé a často i s chladícím proudem vody, který udržuje zub v klidu. Vrtání trvá obvykle jen pár minut - méně než kolik času trvá vyčistit zuby doma.

Když dítě říká: „Nechci, aby mi to dělalo“

Neříkejte: „To nebude bolet!“ To je lživá slib. Děti jsou citlivé na nepravdu. Místo toho řekněte: „Zubař ti pomůže, aby zub přestal bolet. Možná pocítíš trochu tlak, ale to je jen to, jak se zub čistí.“

Používejte hry a příběhy. Můžete si představit, že zub je jako autíčko, které má na kolech špínu. Vrtací strojek je jako „zubní čistička“, která odstraní všechnu špínu. Zubař je jako mechanik, který opraví autíčko, aby jezdilo lépe. Takové příběhy fungují lépe než vysvětlování o bakteriích.

Příprava doma: nejlepší způsob, jak předvrtat vrtání

Před návštěvou zubaře udělejte doma malou „praktickou hru“. Vezměte hračku, která má zuby - třeba medvěd nebo kočička - a ukážte, jak „vrtací strojek“ (může to být i hračka s motorem) jemně „čistí“ zuby. Nechte dítě to dělat. Tím ztrácí strach z neznámého přístroje.

Udělejte si doma „zubařský den“. Sedněte si s dítětem, otevřete ústa, a řekněte: „Teď ti ukážu, jak se dělá vrtání.“ Použijte malou lžíci nebo plastovou hračku, která se podobá vrtacímu strojku, a jemně „vrtávejte“ na jeho zubech (nebo na vašich). Přidávejte vodu - kapejte na zub. Zvuky nechte být. Pokud se dítě směje, je to dobrý znamení.

Co dělat při návštěvě zubaře?

Nezůstávejte v místnosti, pokud zubař neřekne, že to je v pořádku. Většina dětí se uklidní, když jsou sama s odborníkem. Rodiče často nevědí, že jejich strach se přenáší. Když se dítě dívá na vás a vidí, že jste napjatí, zvýší to jeho úzkost.

Neříkejte: „Nechci, aby ti dělal bolest!“ Neříkejte: „Neboj se, to je jen malý zub!“ Neříkejte: „Bude to rychlé!“ Všechny tyto věty vytvářejí tlak. Místo toho řekněte: „Jsi velký. Zubař ti pomůže. Počkáme, až to bude hotové.“

Zubaři dětské stomatologie často používají „tell-show-do“ metodu: nejprve vám vysvětlí, co udělají (tell), pak to ukážou na hračce nebo na vašem zubě (show), a až potom to udělají (do). To funguje skvěle. Pokud zubař to neudělá, požádejte ho, aby to udělal.

Co se děje během vrtání?

Vrtání zubu nebo odstranění zubního kamene je většinou bezbolestné. Zubař používá speciální pastu nebo gel, který znehybní citlivost - a to bez injekce. Pokud je kámen hluboký, může být potřeba malá injekce, ale i to je měkké. Většina dětí nevěděla, že to dělají, dokud to nebylo hotové.

Moderní vrtací strojky mají malé čepičky, které se přizpůsobují tvaru zubu. Neříká se „vrtání“, ale „čištění“. Zubaři dětské stomatologie vědí, že děti nechápou slova jako „kariés“ nebo „kámen“. Používají slova jako „špína na zubech“, „čistička“ nebo „zubní kouzlo“.

Co dělat po vrtání?

Po vrtání nechte dítě v klidu. Nechte ho pít vodu. Nechte ho mít něco chladného - třeba ledovou kuličku. Pokud se zub trochu bolestí, je to normální. Nezakazujte mu mluvit, jíst nebo se smát. Většina dětí se přizpůsobí během hodiny.

Slávte to. Ne velkou slávou, ale malou. „Výborně jsi to zvládl!“ „Byl jsi velmi statečný.“ „Teď máš zub, který je čistý a silný.“

Pokud dítě po vrtání řekne: „Můžeme jít znovu?“, je to nejlepší znamení. Znamená to, že se cítilo bezpečně. To je úspěch.

Co se stane, když se dítě bojí?

Neutlačujte. Neříkejte: „To je hloupé!“ Neříkejte: „Všichni to dělají!“

Když se dítě bojí, je to normální. Některé děti potřebují tři návštěvy, než se vrtání stane běžným. První návštěva: jen si sednou, prohlédnou si místnost. Druhá: vidí vrtací strojek, slyší zvuk. Třetí: jen dotyk. Čtvrtá: vrtání.

Stačí malý krok. Nejde o to, aby to bylo hned. Jde o to, aby dítě vědělo, že to nezničí život.

Zubní kámen u dětí: proč to dělá problém?

Zubní kámen se neobjeví za den. Vzniká, když se dítě nečistí zuby pravidelně. Děti často nečistí zuby důkladně - zvlášť v noci. Když zůstane potrava mezi zuby, bakterie se množí. Vytvářejí kyselinu, která roztaví sklo zubu. To je kariés. Když se to nezastaví, kámen se ztuhne a způsobí zánět dásní - to se říká parodontitida. A to může vést k ztrátě zubu, i když je dítě ještě malé.

U dětí je kámen častější, protože mají víc sladkých potravin, méně čistí zuby a jejich zuby jsou měkčí. Nejčastěji se objevuje na zadních zubech, kde je těžké čistit. A právě tam se začíná dělat díra.

Co můžete dělat doma, abyste vrtání vůbec nepotřebovali?

• Čistěte zuby dvakrát denně - ráno a večer. Používejte malou kartáček s měkkými štětinami.
• Používejte zubní pastu s fluoridem. U dětí do 6 let stačí velikost hrášku. U starších dětí - velikost vlašského oříšku.
• Omezujte sladké nápoje a svačiny. Nejhorší jsou sladké limonády, čokolády a sušenky.
• Po jídle dejte dítěti vodu. To vypláchne zbytek potravy.
• Chodíte na preventivní prohlídku každých 6 měsíců. Nejen když bolejí zuby.

Preventivní návštěvy jsou klíč. Když zubař vidí první známky kámen, může ho odstranit bez vrtání. Stačí jemné čištění.

Co dělat, když dítě má strach z návštěvy?

Nezavírejte dítě. Neříkejte: „Musíš, jinak ti to zubří.“

Řekněte: „Zubař je jako doktor pro zuby. Když se zub bolel, pomůže ti. A ty jsi velký.“

Ukažte dítěti, jak vy čistíte zuby. Děti se učí pozorováním. Když vidí, že i ty jste klidní, bude to pro něj normální.

Nejlepší způsob, jak připravit dítě na vrtání zubu: nechat ho mít kontrolu. Nechte ho vybrat, jakou barvu má mít zubní pastu. Nechte ho vybrat, jakou hračku si vezme na návštěvu. Nechte ho sedět na vašich kolenou, pokud chce. To všechno mu dá pocit bezpečí.

Co když se vrtání stane bolestivým?

Je to vzácné. Většina dětí necítí nic. Pokud ano, zubař použije měkký gel nebo malou injekci. Ať už to dělá, je to rychlé. Po vrtání můžete dát dítěti malý kousek zmrzliny nebo ledovou kuličku. To uklidní zub.

Neříkejte: „To je jen malá bolest.“ Řekněte: „To bylo těžké, ale ty jsi to zvládl. A teď máš zub, který nebude bolet.“

Závěr: vrtání zubu není strach - je to péče

Vrtání zubu není trest. Není to trest za to, že jste nečistili zuby. Je to péče. Jako když se očistíte, když máte rýmu. Nebo když si omyjete ruce, když jste se dotkli špinavého stolu.

Nejlepší věc, kterou můžete děti naučit: zuby nejsou jen „něco, co máš“. Jsou to nástroje, které vám pomáhají jíst, mluvit a smát. A když je chráníte, žijete lépe.

Připravte dítě. Ne strachem. Ne výhružkami. Ale klidem, hrou a pravdou. A vrtání zubu se stane jen jednou z mnoha malých věcí, které děti dělají každý den - jako čištění zubů, obuv nebo školské úkoly.